Rumunsko

 

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
 
Rumunsko
România
Vlajka Rumunska
vlajka		 Znak Rumunska
znak
Hymna: Deşteaptă-te, române!
Geografie

Poloha Rumunska
Hlavní město: Bukurešť
Rozloha: 238 391 km² (78. na světě)
z toho 3 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Moldoveanu (2 554 m n. m.)
Časové pásmo: +2
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 22 246 862[1] (49. na světě, 2008)
Hustota zalidnění: 93 ob. / km² (101. na světě)
HDI: ▲ 0,825 (vysoký) (62. na světě, 2007)
Jazyk: rumunština, regionálně maďarština a němčina
Národnostní složení Rumuni (89.5%), Maďaři (6.6%), Romové (2.5%), Němci (0,3%), Ukrajinci (0,3%)
Náboženství křesťanství: převážně pravoslavné, též evangelické, řeckokatolické, římskokatolické
Státní útvar
Státní zřízení poloprezidentská republika
Vznik 9. května 1877 (odtržením od Osmanské říše)
Prezident Traian Băsescu
Předseda vlády Emil Boc
Měna rumunský leu (RON)
HDP/obyv. (PPP) 11 300 USD (62. na světě, [[2007]])
Giniho koeficient 31 (2003)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1 642 ROU RO
MPZ RO
Telefonní předvolba +40
Národní TLD .ro

Rumunsko (rumunsky România, maďarsky Románia, bulharsky Румъния/Rumnija - v latině by slovo Romania mohlo znamenat “země Římanů“ [zdroj?]) je stát ležící z větší části na Balkánském poloostrově v jihovýchodní části Evropy. Sousedí s Ukrajinou a Moldavskem na severovýchodě, s Maďarskem na severozápadě, se Srbskem na západě a s Bulharskem na jihu. Východní břehy země omývají vody Černého moře. Rumunsko je jednou ze zemí bývalého východního bloku. V současnosti je členem Evropské unie a Severoatlantické aliance.

 

 

Obsah

[skrýt]

 

Dějiny

Související informace lze nalézt také v článku Dějiny Rumunska.

Původní obyvatelé Dákové byli poraženi v roce 106 Římany, území si však i poté ponechalo značnou míru samostatnosti.

Ve středověku bylo Rumunsko rozděleno do tří knížectví. První dvě, Valašsko a Moldávie, byla od 16. století závislé na Osmanské říši, Sedmihradsko bylo zprvu součástí Uher, v 16. století mělo na Osmanské říši větší míru samostatnosti, roku 1699 pak bylo znovu připojeno k Uhrám.

Valašsko a Moldávie získaly roku 1829 autonomii, v roce 1858 se sjednotily a položily tak základ samostatnému Rumunsku, které vzniklo roku 1878. Od roku 1881 bylo Rumunsko královstvím. Roku 1916 vstoupilo Rumunsko do První světové války na straně Dohody. Po 1. světové válce se Rumunsko rozšířilo o Sedmihradsko, Bukovinu a Besarábii, čímž vzniklo tzv. Velké Rumunsko. Po anexi Besarábie byla uzavřena obranná aliance s Polskem proti Rusům. Maďaři s tímto rozdělením samozřejmě nesouhlasili a pokoušeli se své ztracené země dobýt zpět. Rumunské ozbrojené síly však vedly tuhý odpor, který posléze předostl v rázný útok a maďarské síly byly rychle zahnány hluboko do vnitrozemí dnešního Maďarska. V meziválečném období bylo Rumunské království součástí Malé dohody. Úzce spolupracovalo s Československem a Jugoslávií proti nárůstu maďarského vlivu. S oběma zeměmi však mělo jen krátkou hranici v odlehlých oblastech a proto užší spolupráce byla jen stěží možná. Navíc vzhledem k rozmělňování integrity obou spojeneckých států ke konci 30. let ale zůstalo později Rumunsko opuštěno a Budapešti se přecijen podařilo zajistit si úpravy hranic na úkor karpatské země.

Územní vývoj nezávislého Rumunska. Fialovou barvou Rumunské království 1881–1918; Velkému Rumunsku (1918–1940) náležela veškerá vyznačená území; v červených hranicích současné Rumunsko.
 

Ve druhé světové válce Rumunsko bojovalo po boku Třetí říše. Rumuni přišli za druhé vídeňské arbitráže o severní Sedmihradsko, které bylo přiděleno expandujícímu Maďarsku. Roku 1940 okupoval Sovětský svaz Severní Bukovinu a Besarábii. V zemi měl v tedhejší době největší vliv maršál Ion Antonescu. Po napadení SSSR Německem v roce 1941 získali Rumuni území zpět. Po válce byla Rumunsku opět odňata Besarábie a připojena k Sovětskému svazu. V roce 1947 byl král nucen abdikovat a odejít ze země. Rumunsko se stalo součástí komunistického východního bloku. Zahájily se rozsáhlé projekty na industrializaci chudé zemědělské země, potřebné technologie byly zajišťovány hlavně ze západní Evropy (např. Francie). V zemi pokročily mnohé velkolepé projekty, jako například rozvoj atomové energetiky, výstavba vodních kanálů, či přehrada Železná vrata na Dunaji. I přesto se ale nepodařilo situaci radikálně změnit a Rumunsko se zařadilo mezi ty nejchudší země RVHP, kam patřilo víceméně až do konce 80. let Rumunsko bylo také jednou ze zemí, která dokázala prosazovat do jisté míry nezávislou politiku. Země se neúčastnila některých akcí východního bloku, jakými byla například okupace Československa v roce 1968 nebo bojkot olympijských her v Los Angeles v roce 1984. Diktátor Nicolae Ceauşescu, který zemi po léta vládl tvrdou rukou, byl svržen v roce 1989, odsouzen polním soudem a následně zastřelen i se svou manželkou.

Nově nabytá svoboda rumunskému lidu otevřela staronové a problematické otázky. K těm patřilo jak soužití se zhruba dvoumilionovou maďarskou menšinou, cesta k Evropě ale také i ekonomická situace. Rumunsko se propadlo velmi rychle do problémů ve všech těchto oblastech. Začaly národnostní nepokoje, měna se destabilizovala a mnohé země střední Evropy se k integrované části kontinentu přibližovaly stále rychleji. Mnohé oblasti Rumunska však stále připomínaly oblasti z jiného století, než přelomu 20. a 21. Teprve až postupnými změnami v průběhu let se podařilo zajistit i Rumunsku cestu vpřed. Roku 2004 vstoupila země do NATO a roku 2007 společně s Bulharskem do Evropské unie. Nyní tak patří k nejchudším zemím "sedmadvacítky" a je proto významným příjemcem mnohých rozvojových plánů.

 

Geografie

Související informace lze nalézt také v článku Geografie Rumunska.
Mapa současného Rumunska
 

S rozlohou 238 391 km² je Rumunsko největší zemí v jihovýchodní Evropě . Dunaj, největší rumunská řeka, tvoří jížní hranici se Srbskem a Bulharskem. Hranici s Moldavskem tvoří řeka Prut, která se vlévá do Dunaje. Dunaj se vlévá do Černého moře a na Rumunském území tvoří deltu Dunaje, druhou největší a nejlépe zachovalou deltu a biosférickou rezervaci v Evropě seznamu Světového přírodního dědictví UNESCO, která je zároveň jedním z 13 rumunských národních parků.

Střed Rumunska je hornatý, dominují mu Karpaty. Nejvyšší hora, Moldoveanu, dosahuje výšky 2544 m. Pohraniční oblasti jsou tvořeny nížinami: Panonská nížina na západě, Valašská nížina na jihu a rovina kolem řeky Prut na východě.

Na západě se také rozkládá pohoří Munţii Apuseni.

Mezi nejdůležitější sídla patří:

 

Ekonomika

Související informace lze nalézt také v článku Ekonomika Rumunska.

Rumunsko bylo jednou z chudších zemí RVHP a dodnes se řadí k méně rozvinutým zemí Evropy. Mezi zeměmi Evropské unie je jeho HDP na obyvatele dokonce nejnižší. Může za to především dlouholetá autoritativní vláda Nicolae Ceauşesca, která naprosto znemožnila rozvoj rumunské ekonomiky. Tato dnes roste. Patrně nejvýznamnější je pro rumunskou ekonomiku výroba aut značky Dacia, která je součást francouzského koncernu Renault. Tomuto napomáhá rumunské hutnictví - nicméně zásoby rumunského nerostného bohatství nejsou využity tak, jak by mohly být. Dále je Rumunsko poměrně vhodné pro zemědělství - v Rumunské nížině se pěstují plodiny jako pšenice, slunečnice, kukuřice, brambory, zelenina či ovoce. Z živočišné výroby je významný chov vepřů, ovcí či skotu, mimo jiné pro zemědělské účely pak chov koní. Rumunsko má velký potenciál pro cestovní ruch, turisty lákají především Karpaty, ale vzhledem ke slabé úrovni služeb pro turisty jsou příjmy z něj velmi malé.

 

Obyvatelstvo

Související informace lze nalézt také v článku Obyvatelstvo Rumunska.
Etnické skupiny v okresech Rumunska v roce 2002.

Národnostní skupiny [2] (údaje z roku 2002):

Komunita Čechů žijících v oblasti Banátu od první poloviny 19. století, čítá podle údajů z roku 2002 3 938 členů.

 

Náboženství

Náboženství [2] (údaje z roku 2002):

  • Pravoslavní křesťané 87 %
  • Evangeličtí (protestanští) křesťané 6,8 %
  • Římskokatoličtí a řeckokatoličtí křesťané 5,6 %
  • Muslimové a ostatní 0,4 %

 

Politika

Související informace lze nalézt také v článku Politický systém Rumunska.

Zákonodárná moc je v Rumunsku rozdělena mezi Senát a Poslaneckou sněmovnu, takzvanou Camera Deputaţilor. Senát má 137 členů, Poslanecká sněmovna 334. Členové obou komor jsou voleni ve všeobecných volbách konajících se jednou za čtyři roky.

Prezident, nejvyšší představitel moci výkonné, je rovněž volen přímo a to jednou za pět let (do roku 2004 jednou za 4 roky). Prezident jmenuje Ministerského předsedu. Ten je hlavou rady ministrů, které jmenuje. Současným prezidentem Rumunska je Traian Basescu, který v prezidentských volbách roku 2010 těsně porazil Mirceu Geoana.

Od roku 1991 se Rumunsko soudí s Čadem o podobu státní vlajky.[3]

 

 

 

 

Reference

  1. ↑ https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ro.html
  2. ↑ a b https://www.recensamant.ro/pagini/rezultate.html
  3. ↑ "'Identical flag' causes flap in Romania" (BBC News article).

 

Literatura

  • TREPTOW, Kurt W., a kol. Dějiny Rumunska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2000. 543 s. ISBN 80-7106-348-7.  
  • REID, Robert. Rumunsko a Moldavsko. Praha : Svojtka & Co., 2008. ISBN 978-80-7352-765-5. (česky) 

 

Související články

Další informace o tématu na projektech Wikimedia:

multimediální obsah na Commons
slovníková definice na Wikislovníku
zprávy na Wikizprávách

 

Externí odkazy