Slovensko
| Slovenská republika | |||
|---|---|---|---|
|
|||
| Hymna: Nad Tatrou sa blýska | |||
| Geografie | |||
|
|
|||
| Hlavní město: | Bratislava | ||
| Rozloha: | 49 035 km² (126. na světě) z toho zanedbatelné % vodní plochy |
||
| Nejvyšší bod: | Gerlachovský štít (2 655 m n. m.) | ||
| Časové pásmo: | +1 | ||
| Obyvatelstvo | |||
| Počet obyvatel: | 5 396 168 (109. na světě, červenec 2007) | ||
| Hustota zalidnění: | 103 ob. / km² (89. na světě) | ||
| HDI: | ▲ 0,818 (vysoký) (31. na světě, 2010) | ||
| Jazyk: | slovenština (úřední), čeština (zčásti úřední), regionálně maďarština, rusínština | ||
| Národnostní složení | Slováci (~80%), Maďaři (9,7%), Romové (~9%)[1] Rusíni, Češi | ||
| Náboženství | Katolíci (60,3 %), Protestanti (7,9%) | ||
| Státní útvar | |||
| Státní zřízení | parlamentní republika | ||
| Vznik | 1. ledna 1993 (rozdělením Československa) | ||
| Prezident | Ivan Gašparovič | ||
| Premiérka | Iveta Radičová | ||
| Měna | Euro (EUR) | ||
| HDP/obyv. (PPP) | 22 600 USD (40. na světě, 2008) | ||
| Mezinárodní identifikace | |||
| ISO 3166-1 | 703 SVK SK | ||
| MPZ | SK | ||
| Telefonní předvolba | +421 | ||
| Národní TLD | .sk | ||
Slovensko (celým jménem Slovenská republika) je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Do roku 1992 bylo součástí Československa. Slovensko hraničí s Českem (252 km) a Rakouskem (91 km) na západě, s Maďarskem (677 km) na jihu, s Ukrajinou (97 km) na východě a s Polskem (444 km) na severu. Slovensko je členem OSN, NATO, OECD, WTO, Rady Evropy, OBSE, EEA, Evropské celní unie, EU, Schengenského prostoru, Eurozóny a Visegrádské skupiny.
Ačkoliv Slovensko je svou kulturou, obyvatelstvem a jazykem velmi blízko k Česku, slovenské dějiny se neshodují s českými dějinami. Slověni (pozdější Slováci) na rozdíl od Čechů nevytvořili po rozpadu Velké Moravy svébytný státní útvar. Od začátku 10. století až do roku 1918 bylo Slovensko součástí Uherského království (Horní Uhry), jehož vládnoucí vrstvu tvořili[zdroj?] Maďaři, popřípadě pomaďarštění Slované (Slováci, Chorvati) a Románi (Rumuni, Valaši, Sikelové).
V 19. století začalo, podobně jako v jiných zemích Evropy, národní obrození, během kterého se mezi slovenskou a českou inteligencí v jistém křídle prosadil názor o „dvou větvích jednoho národa“. To nakonec vyústilo ve společný boj za samostatnost a vzniku Československa, které přes různé peripetie existovalo až do roku 1992. V období druhé světové války na území Slovenska existoval Slovenský štát, který byl satelitem nacistického Německa a zanikl s koncem druhé světové války. Od 1. ledna 1993 mají Slováci svůj plně samostatný stát.
Obsah[skrýt] |
Dějiny
Prvním „státním útvarem“ na území Slovenska bylo Vanniovo království, jehož byla větší část území státu několik let v 1. století součástí. Slovanské osídlení se objevilo přibližně od 5. století. Od roku 568 země sousedila a byla i pod nadvládou nomádských Avarů a v 7. století se stala součástí Sámovy říše. V roce 791 Karel Veliký porazil Avary a Slované s již rozpadlými kmenovými vztahy, vytvořili samostatné Moravské a Nitranské knížectví, po roce 833 následovala integrace obou knížectví do celku Velké Moravy, nazývaného v období vlády Svatopluka Velkomoravská říše. Po zániku říše se Slovensko stalo součástí Uherského království.
Až do roku 1918 bylo Slovensko součástí Uherského království (Horní Uhry) ve kterém do začátku 12. století bylo součástí Nitransko. Po bitvě u Moháče, roku 1526 nastoupil Ferdinand I. Habsburský na uherský trůn a Slovensko se stalo součástí habsburského soustátí. Po osmanské expanzi na území bývalého Uherska v 16. a 17. století se území země dočasně zredukovalo prakticky jen na hornatou část Slovenska – dnešní rakouskou spolkovou zemi Hradsko (Burgenland) a západní Maďarsko (Královské Uhersko). Tím se Slovensko stalo jádrem Královského Uherska. Bratislava se stala hlavním (1536–1784, 1848) i korunovačním městem (1563–1830) ale také sídlem sněmu Královského Uherska (1542–1848). Trnava se pak následně stala sídlem ostřihomského arcibiskupa, čili centrálním městem uherské římskokatolické církve.
Za revoluce v letech 1848–1849 se Slováci přidali na stranu Rakušanů, aby se oddělili od Uherska a stali se samostatnou částí Rakouské monarchie. To se jim však nepodařilo. Nejhoršímu tlaku maďarizace čelili Slováci po rakousko-uherském vyrovnaní v letech 1867-1918, kdy Uhersko získalo větší podíl na rozhodování i nad územím Slovenska.
Mezi lety 1918–1939 se Slovensko s téměř dnešním vytyčením hranic stalo jako samosprávná Slovenská krajina součástí nově vzniklé Československé republiky a vymanilo se tak z vlivu Budapešti. V dobách druhé světové války (1939–1945) získalo Slovensko formální samostatnost (Slovenský štát, oficiálně Slovenská republika), fakticky však bylo satelitem nacistického Německa. V roce 1944 vypuklo Slovenské národní povstání (SNP) proti nacistickému režimu.
Roku 1945 se země navrátila k Československu, které se v roce 1948 změnilo v socialistický stát. Snaha o federaci vedla k vytvoření asymetrického modelu institucí například samostatného slovenského sněmu a vlády. Po komunistickém převratu roku 1948 byly všechny otázky řešené na půdě komunistické strany. Ze západní poloviny země byl zároveň zahájen masivní plán industrializace Slovenska. Od 1. ledna 1969 na základě zákona o česko-slovenské federaci byla ustavena Slovenská socialistická republika (SSR), která spolu s Českou socialistickou republikou (ČSR) tvořila Československou socialistickou republiku (ČSSR). Po sametové revoluci v roce 1989 došlo k demokratizaci Československa a ze Slovenska se začaly ozývat hlasy pro větší autonomii, ba i samostatnosti.
Z jara 1990 došlo v politickém názvu Československa nejprve k nahrazení přívlastku „socialistická“ atributem „federativní“ (ČSFR), o necelý měsíc později přijat jazykově i věcně nepříliš vhodný název Česká a Slovenská federativní republika (spor o název se jmenoval Pomlčková válka). K 1. lednu 1993 přestává Česká a Slovenská federativní republika existovat a Slovensko (polit. název Slovenská republika) i Česko (polit. název Česká republika) se stávají novými samostatnými státy.
25. července 1997 došlo k úpravě česko-slovenské státní hranice, v jejímž rámci Slovensko výměnou za slovenskou část osady Sidonie a pozemky ležící na pravém (západním) břehu řeky Moravy a severně od Sudoměřického potoka, získalo původně moravskou osadu U Sabotů, jakož i moravské pozemky ležící na levém (východním) břehu řeky Moravy a některé moravské pozemky jižně od Sudoměřického potoka.
Dne 29. března 2004 se Slovensko stává členem Severoatlantické aliance a dne 1. května 2004 spolu s Českem také členem Evropské unie.
Geografie
Slovensko jako země spojuje několik geografických typů. Na jihu nížinná krajina přechází v pahorkatinu a vrchovinu a na severním okraji pak až ve velehory s četnými dolinami. Většina území Slovenska je však mírně zvlněná až kopcovitá (například východ země).
Vodstvo
Řeky na Slovensku většinou pramení a jsou málo vodné. Všechny řeky jsou nejvodnější na jaře, při tání sněhu. Jedinou výjimkou je Dunaj, který je nejvodnější v létě, když taje led v Alpách. Slovensko se dělí na dvě úmoří - Baltského (4 % území) a Černého moře (96 % území). K úmoří Baltského moře patří povodí řeky Poprad a Dunajec. Naopak k úmoří Černého moře patří povodí řek Morava, Dunaj a Tisa. Plesa na Slovensku vznikla ústupem horského ledovce, např. Štrbské pleso je morénového původu s plochou 18 ha, Velké Hincovo pleso je největší slovenské jezero, má karový původ a plochu 20,1 ha.
Nejvíc přehrad je na řece Váh. Jsou to např. Liptovská Mara, Sĺňava, Kráľová, Nosice a další. Zvláště diskutovanou nádrží je Gabčíkovo na Dunaji na hranici s Maďarskem. Všechny přehrady slouží k hydroenergetickým, protizáplavovým účelům, k zavlažování, rekreaci nebo zásobování pitnou vodou. Na Slovensku je také mnoho minerálních pramenů, nejteplejší z nich je termální voda o teplotě 80 stupňů Celsia v obci Podhájska.
Klimatické podmínky
Slovensko se nachází v mírném pásu s pravidelným střídáním ročních období. Vzhledem k poměrně malé vzdálenosti země od Baltského, Jaderského a Černého moře tu příliv mořských vzdušných hmot, výrazně ovlivňuje místní počasí a klima. Na Slovensku se v průběhu roku vyskytují převážně vzdušné hmoty mírného pásu s obecně známými teplotami a dalšími klimatickými aspekty. V zimě lze někdy pozorovat neobvyklé situace, kdy do země občas zabloudí tzv. tropický vzduch přicházející ze subtropické oblasti a přinášející výrazné oteplení (až +10 °C). Zcela opačný případ nastává, když od polárního kruhu zavane arktický vzduch, což vždy znamená výrazné ochlazení a mrazy dosahujícími až -30 °C.
Jedním z výrazných klimatických činitelů působících na území Slovenska jsou tamní fyzicko-geografické poměry. Členitý terén země podstatně ovlivňuje jednotlivé klimatické prvky, a proto na Slovensku existují výrazné rozdíly v teplotě a vlhkosti vzduchu.
Teploty
Podle regionálního rozložení tepelných průměrů je nejteplejším slovenským územím Podunajská nížina, kde průměrná roční teplota dosahuje 10,4 °C (ve Štúrově). O stupeň nižší (9,4 °C) průměrnou roční teplotu pak vykazuje Východoslovenská nížina, a to díky delším zimám. Nejchladnějším místem je Lomnický štít s průměrnou roční teplotou –3,7 °C. Všeobecně polohy nad 2 000 m n. m. vykazují zápornou průměrnou roční teplotu.
Nejteplejším měsícem je červenec, v horách se maximum někdy posouvá na srpen. Nejstudenějším měsícem je leden a v horách únor. Prudké stoupnutí jarních teplot nastává na Slovensku od března do dubna (v Česku mezi dubnem a květnem). Teplotně nejstálejší je léto, letních dnů (tj. dnů s nejvyšší teplotou nad 25 °C) je ve slovenských nížinách kolem 70, ale v oblastech s nadmořskou výškou nad 1 500 m n. m. žádné "letní dny" nebývají. Tropických dní (s nejvyšší teplotou nad 30 °C) je například v Bratislavě 17 do roka.
Velký podzimní pokles teplot nastává na Slovensku od září do října (v Čechách je to mezi říjnem a listopadem). Mrazové dni (s nejnižší denní teplotou pod – 0,1 °C) začínají v nížinných oblastech v polovině až koncem října a končí v polovině až koncem dubna. Na tatranských vrcholech mohou být tyto dny kdykoli v roce. Mrazových dnů je v Bratislavě 87 a na Lomnickém štítu 286. Počet ledových dnů (s celodenním mrazem) se pohybuje v nižších polohách kolem 30 a na Lomnickém štítu je jich 190 a jsou i v letních měsících. Arktických dnů (s teplotou nevystupující nad – 10 °C) je v Bratislavě 1,4 a na Lomnickém štítu více než 30.
Absolutní maximum teplot bylo naměřeno v Hurbanovu roku 2007, konkrétně 40,3 °C. Absolutní minimum teplot bylo naměřeno roku 1929 v lokalitě Víglaš - Pstruša a to - 41 °C.
Srážky
Vydatnost srážek závisí na nadmořské výšce a návětrnnosti plochy vůči dešťonosným větrům. Průměrný roční úhrn srážek je ve srážkovém stínu v nížinách 500 až 600 mm, v kotlinách 600 až 800 mm a na vrcholech hor až 1 000 až 2 000 mm. Vysoká pohoří mají největší srážky v údolích, větrné vrcholy mají srážkový úhrn nižší - např. Lomnický štít s 1 665 mm a Zbojnická chata pod ním s 2 130 mm.
Roční chod srážek ukazuje, že největší množství srážek je na Slovensku v létě a to vlivem nadmořské výšky, expozic a regionálních evropských vlivů. Tyto vlivy způsobují způsobují svou nepravidelností velkou rozkolísanost srážkových poměrů, ale neporušují kontinentálnost srážkového chodu. Nejvíce srážek má červenec z bouřkových lijáků a nejsušší je únor (na horách březen). Na jihu Slovenska se červencové maximum přesouvá na červen, vlivy z Balkánu někdy i na květen a v karpatských pohořích i na srpen. Od října do listopadu se objevuje na jižním Slovensku podružné srážkové maximum, které je spojeno s putováním cyklón od jihu a jihozápadu ze Středomoří a jejich stagnací nad Panonskou pánví. V Nízkých Tatrách podzimní podružné srážkové maximum přináší sníh.
Množství sněhových srážek a trvání sněžení roste s nadmořskou výškou. V nížinách je jen 10 až 30 dní se sněhovými srážkami, v horách nad 1 200 m n. m. je přes polovinu srážkových dní v roce se sněhem. Nížiny mají nejvýše 20 % sněhových srážek, Lomnický štít až 70 %. V horách může sněžit kterýkoli den v roce. Trvalá sněhová pokrývka začíná v nejvyšších horách Karpat koncem září nebo v první polovině října a končí začátkem června nebo v polovině května. V nížinách začíná začátkem prosince a končí na přelomu února a března. V horách trvá sněhová pokrývka v průměru 120 až 200 dní zato v nížinách cca 40 až 50 dní.
Sluneční svit
Nejkratší doba slunečního svitu je na horách, avšak v zimě a na podzim jsou hory až dvojnásobně slunnější než nížiny a to díky inverznímu počasí. Slovensko má asi 40 až 50% možného svitu (Čechy jen 40 %), přičemž nejvíce slunečního svitu vykazuje Podunajská nížina (cca 2 200 hodin) a nejméně Orava (1 500 hodin).
Chráněná území
Ochrana přírody se provádí hlavně v Karpatech, kde se nachází většina slovenských národních parků. Dále je na Slovensku několik chráněných parků a také tzv. chráněné areály. Chráněný areál je menší území, zpravidla o výměře do 1 000 ha, které představují biokoridory nebo biocentra místního nebo regionálního významu. Také menší přírodní rezervace a nebo kvalitně zmapované přírodní památky nejsou na Slovensku ničím výjimečným. Celkem se na Slovensku k roku 2004 nacházelo 590 národních parků, přírodních rezervací a přírodních památek a Slovensko se tak řadilo mezi prvních pět států světa s největším počtem takto chráněných území.[2]
Jádrem slovenské ochrany přírody jsou hory západního a severního Slovenska, neboť tam národní parky a chráněné krajinné oblasti takřka souvisle navazují. Slovensko má jen tři nížinné chráněné krajinné oblasti, a to Záhorie, Dunajské luhy a Latorica. Nejstaršími chráněnými územími na Slovensku jsou Šalková a Ponická dúbrava (zřízeno 1895).
Z mezinárodních kategorií chráněných území se na Slovensku nachází biosférické rezervace - NP Slovenský kras, CHKO Poľana, Tatranský NP a CHKO Východné Karpaty - a ramsarská stanoviště (mokřady mezi-národního významu) - Šúr (u Jur v Bratislavě), Parížske močiare (Žitný ostrov) a Senné rybníky.
Přírodní lokalitou na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO jsou Jeskyně Aggteleckého a Slovenského krasu. Na Slovensku sem patří 13 jeskyní a propastí - Domica, Gombasecká, Jasovská, Dobšinská ledová, Stratenská, Ochtinská aragonitová, Kunia priepasť, Snežná diera. UNESCO sem řadí nejen jeskyně v oblasti vlastního Slovenského krasu, ale i v okolních jednotkách (např. Slovenském ráji).
Administrativní dělení
Slovensko je od roku 1996 rozděleno na osm samosprávných krajů, které jsou pojmenované podle svých center. Ty se dělí ještě na okresy. Přestože současné dělení vychází z původního československého, hranice krajů a okresů byly upraveny; územní celky se zmenšily (z tří krajů se jejich počet zvýšil na osm) aby lépe odpovídaly přirozeným slovenským regionům.